9 týdnů Baroka

...zažít baroko všemi smysly...

festival barokních památek, krajiny a kultury Plzeňského kraje

29. 6.-30. 8. 2015

Musica Florea - Costanza e fortezza

  • Musica Florea - Costanza e fortezza
    Musica Florea - Costanza e fortezza

Musica Florea uvidíte:
31.7. 2015

více informací:
http://musicaflorea.cz/

Pietro Pariati – Johann Josef Fux:

Stálost a síla – Costanza e Fortezza

1723 Pražský hrad (28.8. a 2.9.) – 2015 Světce u Tachova (31.7. a 1.8.)

Venkovní amfiteátr u jízdárny          Florea Theatrum, Hlavní sál jízdárny


Costanza e Fortezza je nejznámějším představením barokní doby v Čechách. Poutalo na sebe pozornost nejen v době svého provedení roku 1723, ale znovu od počátku 20. století, a to zejména muzikologů (vzhledem k dochované partituře, vydané s komentářem roku 1910 ve Vídni Egonem Welleszem) a také teatrologů (vzhledem k dochovaným rytinám monumentální scény G.Galli-Bibieny). Ve druhé polovině 20. století u nás pojalo nápad toto dílo inscenovat u několika hudebníků, nicméně zůstalo jen u úvah.


Dirigent, sbormistr a violoncellista Marek Štryncl, který se dlouhodobě zabývá historicky poučenou interpretací hudby, psal o Fuxově díle již svou diplomovou práci na AMU v Praze. Uvedení Stálosti a síly v rámci Plzně 2015 v inspirativním prostředí světecké jízdárny předcházela desetiletí pilné a cílevědomé práce: v roce 1992 založil soubor Musica Florea, poté sbor Collegium Floreum, premiéroval řadu u nás i ve světě neznámých barokních a klasicistních děl (dosud nejnáročnější bylo uvedení Sub olea pacis et palma virtutis J.D.Zelenky v roce 2000 ve Vladislavském sále) a konečně v roce 2014 divákům poprvé předvedl mobilní barokní scénu Florea Theatrum (konstrukční řešení scény Marie Pechová a Václav Krajc) s ručně malovanými dekoracemi Jiří Bláhy.   


Kolem souboru Musica Florea se vytvořil tým uměleckých spolupracovníků, kvalifikovaných v historicky poučené interpretaci. Vedle Heleny Kazárové, která se podílela na choreografii a režii a dramaturgii již řady společných inscenací (např. Terpsichora G.F. Händela, La Danza Ch.W.Glucka, Dioklecián H.Purcella, Armida G.Scarlattiho) nyní přistupují další – slovenský operní režisér Tomáš Surý s Klaudií Račić-Derner (slovenská sopranistka, oceněná v roce 2001 Thálií, spolupracuje jako pomocná režisérka, koučka), kostýmní výtvarník Roman Šolc (člen francouzské Académie Desprez, specializující se na dobové inscenace).


Diváci se budou moci obdivovat umění devíti pěvců, mezi nimiž najdeme jména předních umělců, kteří se buď na umění barokního zpěvu specializují, nebo jsou všestrannými interprety operních divadel. Jelikož je Fuxova opera koncipována jen pro dvě sopránové ženské role (Valérie, Clélie) a další zpívali v roce 1723 muži, mezi nimiž byli slavní kastráti (Orsini, Carestini, Domenico ad.) bylo nutné obsadit tři role rovněž zpěvačkami. V opeře je také velmi mnoho sborů (tehdy účinkovalo 100 zpěváků), což přispívá k emocionální síle díla (většina sboristů byla v orchestřišti a postranních lóžích, ve Světcích tomu bude rovněž tak). Dílo obsahuje také řadu tanečních výstupů, které měly v baroku zejména alegorický význam. Realizuje je šestice tanečníků ze souboru Hartig Ensemble, který se dlouhodobě zabývá barokním tanečním repertoárem.


Fuxovo dílo bylo mnohdy označováno jako „korunovační opera“, což se vyvozovalo z faktu, že císař Karel VI. přijel roku 1723 do Čech právě proto, aby se odehrála jeho korunovace českým králem. Současní autoři studií o tomto díle, se již od tohoto názvu distancují s ohledem na fakt, že opera byla určena primárně pro oslavu narozenin císařovny. Inscenační tým současného uvedení podrobil detailnímu zkoumání též libreto Pietra Pariatiho, načež může konstatovat, že jeho text je zcela „antikorunovační“, ba naprosto antimonarchistický, neboť líčí odpor římských republikánů proti bývalému králi-krutovládci, který chce být znovu dosazen na trůn...To staví toto dílo do poněkud jiného světla a jistě vyprovokuje i další studie.


Tím je naznačen i směr inscenování – co nejkvalitnější stylové hudební provedení (samozřejmě v početně skromnějších podmínkách než v roce 1723) spolu s citlivou adaptací tohoto díla do prostorově omezenějšího, ale krásného prostředí mobilní scény Florea Theatrum s co největší snahou zdůraznit nadčasové kvality a zároveň respektovat zásadní stylotvorné principy v rámci harmonie dramatické akce, výtvarna, tance a hudby.


Inscenační tým:


Marek Štryncl – dirigent, sbormistr

Tomáš Surý – režie

Helena Kazárová – dramaturgie, choreografie

Roman Šolc – výtvarník kostýmů

Jiří Bláha – výtvarník scény

Václav Krajc – architekt scény

Klaudia Račić-Derner – pomocná režie, pěvecký kouč

Světla - Mojmír Ledvinka

Obsazení:

TitusTarquinius:  Michaela Šrůmová

Lars Porsenna:   Martin Ptáček  

Clelia:         Stanislava Jirků  

Valeria:       Markéta Cukrová

Herminius   Alice Martini        

Mucius:       Sylva Čmugrová  

Horatius:    Roman Hoza

Publius Valerius:  David Nykl

Bůh Tiber:     Roman Janál    


Taneční role:  

Hartig Ensemble – Tance a balety tří století

Blanka Ferjentsik Wernerová, Barbora Dastychová, Michaela Bartlová, Václav Krajc, Miroslav Stehlík, Radek Šula                                                                                 

Orchestr Musica Florea

Sbor Collegium Floreum